To capture as much detail as possible and faithfully document reality. From the beginning of photography discipline its main mission. Photography has replaced painting in this functionality.

When, at the end of the 19th century, pictorialists began to use blurring to achieve their visions, they were attacked by traditional photographers for going against the basic meaning of photography. They did not understand that photography at that moment began to be the medium it is to this day. Photography was divided into document and art.

One of the means of expression I use in my work is blur. The phrase „blurry photo“ is usually understood as a sticker of a poor image. In fine art photography, however, it is an intention. But we should always know what we want to express by blurring.

For me, this particular set of six photographs symbolizes the endless flow of time, when space is left for imagination in the photographs. The observer is faced with the question of what reality was. Traces of spot lights somewhere arouse a certain tension between „sharp and blur“.

I wanted to portray the city with a ghostly, dreamy impression, where more than a description, it is a psychological effect on the viewer. Judge for yourself how well I managed.

The city in the middle of winter. Short days in January, when dusk comes early. I walk home alone through abandoned streets. A slow shutter speed slowly collects the remaining light on the photosensitive medium. Movement as a natural part of living. Walks home.

Zachytit co nejvíce podrobností, věrně dokumentovat realitu. Od počátků fotografie její základní poslání. V tom měla nahradit a také nahradila malířství.

Když na konci 19. století piktorialisté začali pomocí ušlechtilých tisků záměrně využívat neostrosti pro dosažení svých vizí, byli napadáni tradičními fotografy za to, že jdou proti smyslu fotografie. Škarohlídové nepochopili, že fotografie od toho okamžiku začala být tím médiem, kterým je dodnes. Rozdělila se na fotografii dokumentární, která slouží lidem v jejich potřebě zachycovat realitu a události, a na fotografii výtvarnou, která má za cíl vzbuzovat emoce.

Jedním z výrazových prostředků, který používám při své tvorbě, je neostrost. Slovní spojení „neostrá fotka“ bývá většinou chápáno jako nálepka nekvalitního, nepovedeného snímku. Ve výtvarné fotografii však jde především a právě o záměr, o specifický výrazový prostředek. Využívání neostrosti ve fotografii je jedna z nejsilnějších stylizací fotografického obrazu. Vždy bychom ale měli přesně vědět, co chceme zneostřením vyjádřit.

Pro mě jde v tomto konkrétním souboru šesti fotografií o symbol nepřetržitého plynutí času, kdy je v obraze ponechán prostor pro představivost. Pozorovatel stojí před otázkou, co bylo předlohou. Stopy bodových světel na některých snímcích navíc vzbuzují určité napětí mezi „ostrým a neostrým“.

Chtěl jsem městskou vedutu zobrazit přízračným, snovým dojmem, kde více než o popis jde o psychologické působení na diváka. Posuďte sami, nakolik se mi to podařilo.

Město uprostřed zimy. Krátké mrazivé lednové dny, kdy soumrak přichází nečekaně brzy. Vracívám se domů sám opuštěnými ulicemi. Dlouhý čas snímání s kamerou v zimou chvějících se dlaních pomalu sbírá poslední zbytky světla na citlivé vrstvě fotografického média. Pohyb jako přirozená součást života. Tolik vysvětlení mého cyklu Cesty domů.