Let me introduce my actually most important project — Landscapes of Imagination. How did I get the idea? It was something like this:

I first came across the Compositions in one gallerist’s office in Mikulandska Street. That space was stuffed mostly with art objects. In the middle of the room, there were chairs and a table by architect Pleskot. There were plenty of paintings, prints and statuettes everywhere. Suddenly I saw a wire sculpture by Malich. There was very little light, I only took two shots. When I observed it at home I liked it. That was the beginning of my journey.

I followed that path for quite some time. I work in an office building where the walls are made of concrete. Coincidentally, it was also designed by architect Pleskot, like the chairs and the table in that gallerist‘s office. Suddenly something started to really come out of it. That completely consumed me. Surface structures of things and various solutions of space as a geometry of the shapes.

Other things followed. I remembered the Landscapes of Imagination. The landscape created from cracks in asphalt I photographed many years ago. What we all tread every day without noticing it. The theme of Compositions began to be wide enough for me to find myself completely in it. But I just had to be careful not to start repeating myself.

Should I continue? Time will tell, but those landscapes are asking for it unquestionably. 

I found inspiration for this cycle especially in the paintings of the Czech painters Václava Boštík and Josef Šíma. He was one of the prominent personalities of European modern painting. Šíma was close to Surrealism but focused more on the symbolic dimension of the image. In the late period, he came to light abstract paintings. Currently, the gallery consists of 14 photos. But you have something to look forward to, more pictures will be added soon.

Dovolte mi představit můj v současnosti nejdůležitější projekt — Krajiny imaginace. Jak jsem k nim vlastně přišel? To bylo tak:

O Kompozice jsem zakopnul v pracovně jednoho galeristy v Mikulandské ulici. Prostor napěchovaný věcmi povahy převážně umělecké. Uprostřed židle a stůl od architekta Pleskota, všude spousta obrazů, grafik a nějaké sošky. Uviděl jsem tam proti stropu vztyčenou drátěnou plastiku od Malicha. Málo světla, všeho všudy dva záběry. Když jsem pak na to doma koukal, zalíbilo se mi to. To byl jen začátek.

Nějaký čas jsem v tom zůstal. V kancelářské budově, ve které pracuji a trávím tím pádem spoustu času, jsou stěny z pohledového betonu — shodou okolností taky podle návrhu architekta Pleskota, stejně jako nábytek v té pracovně. Najednou z toho začalo něco vylejzat. To už jsem v tom byl ponořenej až po uši. Struktury povrchu věcí a různá řešení prostoru jako geometrie tvarů.

Další pokračování následovalo. Vzpomněl jsem si na Krajiny imaginace. Krajiny z puklin v asfaltu. Po čem bez povšimnutí každodenně šlapeme. Téma kompozic začalo být dost široké na to, abych se v tom našel úplně. Ale přibývalo to pomalu. Taky jsem si musel dávat pozor, abych se v tom neutopil — svádí to k opakování.

No a jestli budu pokračovat? Čas ukáže, ty krajiny si o to vyloženě říkaj.

Inspiraci k tomuto cyklu jsem našel zejména v malbách českých malířů Václava Boštíka a zejména Josefa Šímy, který patřil k významným osobnostem evropského moderního malířství. Měl blízko k surrealismu, zaměřoval se však více na symbolický rozměr obrazu, v pozdním období dospěl až ke světelným abstraktním malbám. Aktuálně je v galerii 14 fotografií, ale máte se na co těšit, další budou přibývat.