Today I am launching a series of articles that will focus on historical photographic techniques called cyanotype. Gradually I will show you how to prepare a light-sensitive medium, how to prepare negatives and much more.

Cyanotype is a photographic printing process that produces a cyan-blue print. Engineers used the process well into the 20th century as a simple and low-cost process to produce copies of drawings, referred to as blueprints. The process uses two chemicals: ferric ammonium citrate and potassium ferricyanide. The English scientist and astronomer Sir John Herschel discovered the procedure in 1842.

The whole process of making a cyanotype is relatively easy. First, we apply a UV-sensitive chemical solution to the paper. After drying, we attach a photographic negative to the paper and insert it into the contact frame. We illuminate it for the right pre-tested time with a UV light source. Then we wash the paper in water and dry it. And now we can see cyanotype as an original that will never be repeated. We will never exactly repeat the procedure of applying a light-sensitive layer on the paper.

What papers to use? Cyanotype does not tolerate alkaline pH above 7.5. Therefore, papers with a neutral pH between 6.5 and 7.5 without additional additives are the best. Therefore, most chemically bleached papers are completely unsuitable, natural-based watercolour papers appear to be optimal. Actually I use Cold Pressed Arches papers. The 100% cotton gives the paper beauty, a natural view.

If we have selected a paper, it is time to prepare it. A sensitive layer is formed shortly before exposure from a mixture of 25% ferric ammonium citrate solution and 10% potassium ferrocyanide solution diluted 1: 1. The mixture, which is photosensitive after mixing, is applied to a suitable paper under incandescent lights. Fluorescent lamps are not suitable for the content of UV radiation in the spectrum.

We must not underestimate the technique of applying a light-sensitive layer on watercolour paper. If we paint only a little, the resulting blueprints are too light. It is ideal to coat the paper in multiple directions. Horizontally, vertically and in the direction of both diagonals. It is a good idea to moisten the paper with water beforehand. It is necessary to wait 5-10 minutes until the paper absorbs water before applying the light-sensitive layer.

Next time I will show how to prepare a negative, how to find the right exposure time and how to finally process the image.

Michal Hejna: Ranní přelet, 2010/2021, kyanotypie

Dnešním dnem zahajuji seriál článků, který se bude věnovat historické fotografické technice nazývané kyanotypie. Postupně si ukážeme jak připravit světlocitlivé médium, jak připravit negativy, jak najít správnou dobu osvitu, které obrazové náměty této technice sluší, a mnoho dalšího.

Historie

Kyanotypie je historická fotografická technika, která jako ke světlu citlivou vrstvu využívá roztok solí železa. Vynalezl ji sir John Herschel v roce 1842, pouhé tři roky po vynálezu fotografie. Původně ji považoval pouze za prostředek reprodukce svých poznámek, diagramů a plánků. Technika poskytuje výrazně modré obrazy, proto je John Herschel nazýval modrotisky (blueprints). Obrazy zhotovené touto velmi starou technikou vydrží staletí. Ještě dnes se můžeme obdivovat tiskům z té doby.

Východisko

Celý postup zhotovení kyanotypie je poměrně snadný. Při světle žárovky naneseme na akvarelový či jiný papír chemický roztok citlivý na UV záření. Po zaschnutí na papír přiložíme fotografický negativ a vložíme do kontaktního rámečku. Osvětlíme na správnou předem vyzkoušenou dobu zdrojem UV světla, po expozici na sluníčku nebo pod UV lampou papír vypereme ve vodě, usušíme a můžeme spatřit kyanotypii jako originál, který se již nikdy nebude opakovat. Nikdy totiž přesně nezopakujeme postup nanášení světlocitlivé vrstvy na papír. Tak pojďme na to.

Výběr média

Jaké papíry použít? Kyanotypie nesnáší alkalické prostředí pH nad 7.5, ve kterém se obraz rozkládá. Nejlepší jsou proto papíry s neutrálním pH mezi 6.5 až 7.5 bez dodatečných přísad. Naprosto nevhodná je proto většina chemicky bělených papírů, optimální se jeví papíry pro akvarel na přírodní bázi.

Na začátku jsem dlouho hledal papír, který by vyhovoval těmto parametrům a zároveň se mi líbila jeho povrchová struktura. Vyzkoušel jsem ruční papír Velké Losiny, italské papíry Fabriano, americký Strathmoore. Nakonec jsem si po mnoha zkouškách a testech vybral francouzskou značku Arches. Tyto akvarelové papíry se dělají původní starodávnou technikou ze 100% bavlny. Vyrábí se ve třech druzích povrchu: za studena lisovaný, za tepla lisovaný a hrubě zrnitý.

Pro své potřeby používám v současnosti papír za studena lisovaný. Má poměrně výraznou strukturu, ale to mi nevadí. Právě naopak. Líbí se mi, že se na první pohled odlišuje od dokonalých digitálních tisků právě tím, že rozlišení a ostrost fotografie je strukturou papíru lehce rozbita. A ten úžasný pocit držet takový výtvor v ruce – to se prostě musí zažít!

Příprava světlocitlivé vrstvy

Máme-li vybrán papír, přichází na řadu jeho příprava. Citlivá vrstva se vytváří krátce před expozicí ze směsi 25% roztoku citranu železito-amonného a 10% roztoku kyanoželezitanu draselného ředěného 1:1. Směs, která je po smíšení fotocitlivá, se nanáší na vhodný papír za světla obyčejné žárovky. Zářivky nejsou vhodné pro obsah UV záření ve spektru.

Používám tuto chemii a štětec. Jedná se o standardně nabízený starter kit v internetovém obchodě. Dá se objednat i větší balení roztoků, ze kterého pak můžeme tyto lahvičky dolévat.

Podle mých zkušeností techniku nanášení světlocitlivé vrstvy na akvarelový papír nesmíme podcenit. Pokud natřeme málo, výsledné modrotisky jsou příliš světlé. Ideální je natírat papír ve více směrech. Vodorovně, svisle i ve směru obou diagonál. Praktické je si papír předem navlhčit vodou, třeba i pomocí obyčejné houbičky na nádobí. Před nanášením citlivé vrstvy je ale potřeba počkat 5-10 minut, až papír nasákne vodu a povrch se již neleskne.

Po zaschnutí je papír připraven na další zpracování. Nicméně osvit nemusíme dělat hned. V suchém a temném prostředí bez UV světla papír nějakou dobu vydrží. Svítil jsem papíry staré 10 dnů a vše bylo v pohodě, žádné známky degradace světlocitlivé vrstvy jsem nepozoroval.

Příště si ukážeme jak připravit negativ, jak najít správnou dobu osvitu a jak obraz zpracovat tak, aby nám dlouho vydržel. Zůstaňte na příjmu, ať vám nic neuteče. Třeba tak, že se přihlásíte k odběru newsletteru dole v zápatí tohoto webu.