Today I will tell you how to prepare a negative, how to find out the right exposure time and how to wash and stabilize the image.

The cyanotype process cannot handle the tonal range we are used to seeing in today’s classic ways of printing or viewing photos on a computer monitor or mobile phone. The exposure of the test calibration table with graduated gray areas showed that details were not drawn in approximately 25-30% of the white and 15-20% of the black parts of the image. It is necessary to think about it when we prepare a negative. It is advisable to flatten the histogram. So that it does not cover its left and right area.

I set a baseline exposure time of 18 minutes. Depending on the density of the negative and the intended tonality, the actual times are somewhere between 16 and 20 minutes. This is also due to the power of the 400W bulb and the distance of the source from the paper with the negative.

I wash the cyanotype in water at a normal temperature of around 20 ° C. It usually takes about 30 to 40 minutes. The time depends mainly on the type of paper used and the speed of water movement around the sensitive layer. I use 2 baths for washing. The first bath, in addition to water, contains a small amount of citric acid. This adjusts the pH of the water for the initial rapid washing away of blue residues of ferric salts. It is advisable to wash for at least 10-15 minutes. The second bath contains a few drops of hydrogen peroxide. This supports the process of good paper stabilization.

Finished cyanotypes can be dried on a clothesline vertically attached to the corners by pegs or laid horizontally on a suitable mat.

Next time we go to the real world around us. On a creative journey in search of suitable themes and motifs.

Michal Hejna: Pražské mosty, 2010/2021, kyanotypie

Minule jsme si řekli, jak vybrat správný papír a nanést světlocitlivou vrstvu. Dnes si ukážeme, jak připravit digitální cestou negativ. Podíváme se také na možnost rychlého nalezení správné doby osvitu pro zamýšlenou tonalitu obrazu. Nakonec obraz ustálíme a vypereme tak, aby nám kyanotypie dlouho vydržela. Tak pojďme na to.

Příprava negativu

Proces kyanotypie nezvládne takový tonální rozsah, na jaký jsme zvyklí při dnešních klasických způsobech tisku nebo prohlížení fotografií na monitoru počítače či mobilního telefonu.

Z osvitu testovací kalibrační tabulky s odstupňovanými šedými plochami vyplynulo, že na zhotovených kyanotypiích se nevykreslí detaily zhruba ve 25-30% bílých a 15-20% černých částech obrazu. Záleží samozřejmě na zvoleném postupu, takže toto tvrzení platí pouze pro můj způsob natírání chemie, použitý papír a vlnovou délku zdroje UV záření.

Příprava negativu – zploštění histogramu

Jinými slovy to znamená, že jsem schopen reprodukovat pouze něco málo přes polovinu všech 255 polotónů mezi černou a bílou. S tím je nutné počítat již při přípravě negativu. Před tiskem na transparentní fólii na inkoustové tiskárně je vhodné zploštit histogram tak, aby nezasahoval do krajních oblastí, jak je naznačeno na horním obrázku.

Svícení

Při kyanotypii se vždy jedná o kontaktní kopii negativu, který je položen na papíru s předem připravenou světlocitlivou vrstvou. Aby nedošlo k posunu během expozice a zároveň byl negativ pevně přitisknut k papíru po celé ploše, vkládám oboje do klasického fotografického clip rámu. Vlastní svícení pak provádím lampou s jednou speciální UV žárovkou.

Kalibrační tabulka – potřebný expoziční čas mezi 16 až 20 minutami

Osvitem kalibrační tabulky jsem kromě rozsahu reprodukovaných polotónů také našel potřebný expoziční čas. Jako základ jsem zvolil 18 minut. Podle hustoty konkrétního negativu a zamýšlené tonality pak časy vycházejí někde mezi 16 až 20 minutami. Je to dáno i výkonem žárovky 400W a vzdáleností zdroje od papíru s negativem, která je asi 80 centimetrů vzhledem k nutnosti osvítit plochu velikosti A4.

Studiem dostupných materiálů jsem zjistil, že mnoho autorů nepoužívá klasický černobílý negativ, ale před tiskem na tiskárně negativ zabarvují do různých odstínů. Nejčastěji do oranžova. Vyzkoušel jsem to také v levé části exponované kalibrační tabulky na horním obrázku. Ale přišlo mi, že výsledek není ničím přesvědčivý, že by to mělo zásadním způsobem ovlivnit výslednou tonalitu. Takže dál tisknu negativy „black and white“.

Vypírání

Kyanotypie vypírám ve vodě při normální teplotě kolem 20°C. Obvykle to trvá přibližně 30 až 40 minut. Doba je závislá především na druhu použitého papíru a rychlosti pohybu vody kolem citlivé vstvy. Je nutné, aby použitá voda stejně jako papír nebyla příliš alkalická. Proto používám pro vypírání 2 lázně.

První lázeň kromě vody obsahuje malé množství rozpuštěného prášku kyseliny citrónové, která vhodným způsobem upraví pH vody pro počáteční rychlé odplavování modrých zbytků železitých solí. V této lázni je vhodné vypírat alespoň 10-15 minut.

Druhá lázeň pak obsahuje pár kapek peroxidu vodíku. Ten jednak podporuje proces kvalitního ustálení papíru a zároveň ve vodě namočený obrázek tonalitou reálně odpovídá tomu, jak bude kyanotypie vypadat po vysušení. Dostává konečnou brilanci a kontrast.

Kyanotypii koupeme tak dlouho, až se nám zamlouvá její celkové vyznění. Postupně se vyplavuje víc a víc železitých solí a obraz světlá. Mějme však na paměti, že až papír uschne, tonalita bude přece jen o něco tmavší, než se jeví ve vodě. Celý proces ale nesmíme uspěchat, výsledkem by byla nestálost kyanotypií v čase.

Sušení

Hotové kyanotypie můžeme sušit na prádelní šňůře svisle uchycené za rohy kolíčky nebo volně vodorovně položené na podložce. V závislosti na klížení použitého akvarelového papíru se nám při sušení papír lehce zkroutí, proto je většinou nutné po dokonalém vyschnutí kyanotypii nějakým vhodným způsobem vyrovnat. Různé papíry se chovají různě.

Osobně nemám dobrou zkušenost s tím, nechat papír Arches vyrovnat zatížený po celé ploše něčím těžkým, například knihami. Sice se většinou celkově vyrovná, ale okrajové části zůstanou nevratně krabaté. Nejspíš to souvisí s jeho klížením a poměrně velkou nasákavostí, kdy při vysoušení se jinak deformuje v oblastech natřených chemií a vlhčených při natírání – na rozdíl od okrajů, které při přípravě vlhčeny nejsou. Takže kyanotypie suším volně položené na podlaze.

Záběr z jedné z prvních kyanotypických seancí tvůrčího sdružení Černá slunečnice.


Tak a pro dnešek máme hotovo. V ruce držíme svoji první fotografii vytvořenou starodávnou technikou. Originál, kterému se málo co vyrovná.

A nebojte. Příště již opustíme možná místy nudnou techniku a vydáme se do reálného světa kolem nás. Na tvůrčí cestu hledání vhodných námětů a motivů.

Doufám, že se vám dnešní povídání líbilo. Jaké vy byste očekávali náměty pro kyanotypické modrotisky? V diskuzi pod článkem můžete tipovat nebo vyslovit své přání…