More haste, less speed. How much wisdom and life experience is hidden in this proverb. Times are fast. Most photographers take photos, edit, share, photograph, edit, share … Creating a huge number of photos is relatively easy thanks to „Digital imaging“. After the initial investment in technology, it is free. I have nothing against it. Each of us does what we can. But trust me, sometimes it’s good to slow down, shift to a lower speed and look back.

One day afternoon I made a cup of coffee for myself and I opened my photo archive. I wanted to see black and white images taken using the infrared light technique. And a big surprise awaited me! I completely forgot about the photos of the American Southwest from 2012.

How was it? I was lucky and I repeatedly visited the USA in a few last years. On my first trip across the Ocean in 2011, I was fascinated by the nature of the National Parks of the American Southwest. Colourful nature, unusual rock shapes for Europeans, a joy to look at. I made a lot of interesting colours photos. But somehow internally I was not completely satisfied with the results. I decided to return a year later. And I chose a completely different approach.

I will sacrifice the colours. The colours distract from the graceful curves of rocks. And I’ll go even further. I will take photos in infrared light. In my mind, I imagine white treetops against a black sky. White clouds are floating in the sky. That’s the main reason why I pack a specially modified Nikon D70 in my backpack. A Kodak infrared gelatin filter is located in front of the chip. It blocks all the light visible to the human eye, so the photo is created only by infrared light, which we do not see.

I brought plenty of IR photos from that trip. But I only stored 112 of them in the archive. I have returned to these images 8 years after their creation. The photos bring memories. It is as if I was standing among the rocks again breathing the hot stone in the air …

You can see all the published photos in the new cycle 255 shades of gray.

What is hidden in your archives? Send me a message below.

Spěchej pomalu. Kolik moudrosti a životní zkušenosti se ukrývá v těchto dvou slovech. Dnešní doba je uspěchaná. Většina fotografů každý den fotografuje, upravuje, sdílí, fotografuje, upravuje, sdílí… Nadprodukce obrazových informací je díky „digitálu“ poměrně jednoduchá – po prvotní investici do techniky už jaksi zadarmo. Nic proti. Každý z nás dělá, co umí. Ale věřte mi, občas se vyplatí zvolnit, přeřadit na nižší rychlost, ohlédnout se zpět.

Jednoho líného odpoledne jsem si uvařil kávu a ponořil se do svého fotografického archivu. Chtěl jsem si projít černobílé snímky pořízené technikou snímání infračerveného světla. Jaké mě však čekalo překvapení! Úplně jsem zapomněl na fotografie z roku 2012.

Jak to vlastně tenkrát bylo? Během posledních několika let jsem měl to štěstí několikrát navštívit USA. Při své první cestě za oceán v roce 2011 mě okouzlila příroda Národních parků amerického Jihozápadu. Barevná příroda, pro Evropana neobvyklé skalní tvary, ladné křivky řek, prostě radost pohledět. Přivezl jsem si spoustu zajímavých barevných fotografií. Ale tak nějak vnitřně jsem s výsledkem nebyl úplně spokojen. Rozhodl jsem se za rok vrátit. A zvolil jsem úplně jiný přístup.

Obětuji barvy. Svádí pozornot od ladných křivek skal. A půjdu ještě dál. Nasnímám to kamení v infračerveném světle. V duchu si představuji bílé koruny stromů proti černé obloze, na které tu a tam plují sněhově bílá oblaka. Do batohu proto balím speciálně upravený Nikon D70. Před čipem má umístěn infračervený želatinový filtr Kodak. Ten blokuje všechno světlo vinímané lidským okem, takže fotografie je vytvořena pouze pro nás neviditelný světlem infračerveným.

Na cestě jsem udělal spoustu IR fotografií. Do archivu jsem však následně uložil pouze 112 nejpovedenějších. A k těmto snímkům jsem se po 8 letech od jejich vzniku nyní vrátil. Pečlivě vyvolané vybízejí ke vzpomínkám. Jako bych znovu stál mezi skalami a ve vzduchu cítil vůni rozpáleného kamene…

Všechny zveřejněné fotografie najdete v novém cyklu 255 odstínů šedi.

Co se ukrývá ve vašich archivech? Napište mi o tom.