Landscape Luminography / Svícení v krajině

An interesting and often neglected photographic discipline is a technique called luminography. Its name comes from Greek and means „drawing with light“. Let’s go back to 2015, when these two photos were taken. I want to show you the process of lighting objects in the night landscape.

A little old oak

I came there before sunset. It is important to take the first shot from the tripod in time. Take a picture of the basic exposure before dark. The first photo shows what the scene looked like. A boring shot, isn’t it?

But I had a different plan in my head. I waited for the darkness. This did not happen at all, because the parasitic orange light of the city remained in the sky.

I started to illuminate the scene with a flashlight, on which I gradually applied differently coloured foils. First the blue colour on the tree trunks, then yellow to draw the plain. Finally, flash the leaves on the branches several more times with an electronic flash with the green foil on it. That was done.

Processing on the computer has already taken place according to the usual scenario. Combine the individual photos into layers and the picture of the little old oak was finished:

The Root-Lizard

The second photo was taken using the same technique less than a year later, just a few meters from the place of my first visit.

This time I was fascinated by the bare roots of an old pine.

After the basic exposure, I exposed another photo only to the dark sky, because I wanted to have it blue in the image. The next three images show a gradual lighting: the root towards the camera is blue, green leaves and finally warm yellow shades of rock.

I called the photo The Root-Lizard because the roots look like the head of a prehistoric lizard:

Using these two luminographic images, I want to show you that it is not important what we see, but WHAT WE WANT TO SEE. Let’s not be limited by the reality on which photography is too dependent. Let’s take reality in front of the lens as a basic starting point. How we deal with reality depends only on us.

---

Zajímavou a často opomíjenou fotografickou disciplínou je technika, zvaná luminografie. Její název pochází z řečtiny a v překladu znamená „kresba světlem“. Pojďme se společně vrátit do roku 2015, kdy vznikly dvě fotografie, na kterých vám chci dnes ukázat postup svícení objektů v noční krajině.

Starý doubek

Na předem pečlivě vybrané místo přicházím těsně před západem slunce. Je důležité postavit stativ a zakomponovat záběr včas, abychom si vyfotografovali ještě za šera základní expozici, která se nám později, při konečném zpracování snímků, bude náramně hodit. Na první fotografii je vidět, jak vypadala scéna se zapadajícím sluncem. Docela obyčejný záběr, nemyslíte?

Já však měl v hlavě jiný plán. Počkal jsem, až okolní krajinu pohltí noc. To se tak úplně nestalo, protože parazitní oranžové světlo oblohy od rozsvíceného velkoměsta nezmizí nikdy.

Začal jsem scénu nasvěcovat světlem baterky, na kterou jsem postupně nasazoval různě zabarvené fólie. Nejprve modrou na kmeny stromů, potom žlutou pro vykreslení planiny. Nakonec ještě několikrát přiblesknout listí na větvích elektronickým bleskem s nasazenou zelenou fólií, a je pro tuto chvíli hotovo.

Cesta domů na kole s batohem techniky a stativem na zádech černým lesem byla dramatická, ale všechno nakonec dobře dopadlo. Nic jsem nerozbil a kolem půlnoci ulehl do postele s pocitem dobře vykonané práce.

Následné zpracování v počítači již proběhlo podle obvyklého scénáře. Sesadit jednotlivé fotografie do vrstev a snímek starého dubu je na světě:

Kořenoještěr

Druhá fotografie vznikla stejnou technikou po necelém roce, jen pár metrů od místa mé první návštěvy.

Tentokrát mě zaujaly nad okolním terénem se tyčící obnažené kořeny staré borovice.

Po základní expozici jsem tentokrát na úplnou tmu čekal o něco kratší dobu. Druhou fotografii jsem exponoval pouze na stmívající se oblohu, protože jsem ji chtěl mít na obraze modrou. Další tři snímky dokládají postupné svícení: modrý hlavní kořen směrem k fotoaparátu, zelené listí a nakonec ještě teple žluté odstíny hlíny a skály vpravo v obraze.

Fotografii jsem nazval Kořenoještěr, protože mi kořen, směřující přímo proti objektivu, připomíná hlavu pravěké ještěrky:

Na těchto dvou luminografických obrazech jsem chtěl ukázat, že není podstatné, co vidíme, ale CO CHCEME VIDĚT. A to je jeden z klíčů k úspěchu. Nenechávejme se svazovat realitou, na které je fotografie až příliš závislá. Berme skutečnost před objektivem jako základní výchozí bod. Jak s realitou ve výsledku naložíme, závisí jen a jen na nás.