More: Short Biography, Publishing, Books

Although photography is inherently dependent on reality happening in front of the camera, the only depiction of reality does not satisfy me. I try to show the observers something that they cannot perceive with their own eyes.

My goal is to produce Fine Art Photography. Although a technical quality of the images has to meet the highest standard, for me it is even more important to imprint myself into the pictures. To let the observer look a little bit into my soul. To let my perception of the surrounding world to impress him, but not offer the definitive interpretation. I believe everyone can discover something unspoiled and unique through my photographs.

I’m proud to be self-educated. However, I do not feel limited by that, but on the contrary. This allowed me to start my own way from the beginning. The right composition I learned by knowing general composition rules and mathematical formulas. At the same time, I was studying classical and modern paintings. The colours and light in the landscape I discovered in the paintings of the Impressionists, especially Claude Monet. The beauty of the Czech landscape I found in the work of the Czech painter Adolf Kosárek.

I appreciate the works of Sally Mann, Alex Webb or Martin Paar. On the Czech scene, I was influenced by the works of photographers of Czech modernism (1918-1945), finding a bird’s or frog’s perspective, diagonal compositions, bold cut-outs, discovering the beauty of seemingly unaesthetic themes. Names like Jaroslav Rössler, Jaromír Funke or Josef Sudek.

For abstraction, I found inspiration later in the paintings of the Czech painters Václav Boštík and Josef Šíma, one of the prominent personalities of European modern painting. Šíma was close to Surrealism but focused more on the symbolic dimension of the image. In the late period, he came to light abstract paintings. Paintings such as Landscape with Stalks, Ice Reflection or Blurred Fields have become essential for my further work.

I have been expressing myself using cycles since 2010. Solitary photo creates an impression of chance. The observer is much more impressed by a series of pictures dedicated to one topic. It develops the original idea in other variations. At the same time, I am often involved in longer-lasting topics, which is my preferred way of expressing and communicating with the audience.

When photo shooting, I usually start with previsualization. I imagine the finished photograph in my mind. I look at the scene in front of the camera lens. I imagine, what I will put in the picture and what to leave out. Whether it will be better in colours or only in shades of black and white. What will be the main object? What will be the role of light and shadow? It is necessary to influence the result during shooting. By choosing the position of the camera, I determine the optimal composition. By choosing the technique and right settings of all shooting parameters I am slowly approaching the goal. When I am finally convinced that I have done my best, I press the shutter button.

However, the image captured by the camera is not the final product. Post-processing is another important step in the creation of an image when the reality recorded by the machine turns into an author’s work. To fulfil my expectations, I edit my photographs later after the image was captured by the camera. Therefore I am able to put the emotional content that I experienced while being at the location where I took the photograph to my images.

To this end, I do to the image everything that I deem necessary. On the level of image adjustments, I work with brightness, contrast and also with individual colours, according to my memories of the original scene. In some projects, I even change reality by cloning unsuitable parts of the image.

My work does not end as a printout from a printer. I consider the only adjusted photos to be the final product. I mount photographs for easy portfolio viewing. For interior decoration, I am framing mounted pictures or present them as a photo-painting. I use archive materials of the highest quality. I print exclusively on Hahnemühle papers, most often on Photo Rag Ultra Smooth 305. For the final adjustment, I use Nielsen archive mounting plates and Nielsen frames.

I am a member of the photographic association Black Sunflower.


Ačkoli je fotografie ze své podstaty závislá na snímané realitě, pouhé zobrazování reality mi nestačí. Dlouhodobě se snažím pomocí obrazů ukázat divákům něco, co nemohou spatřit na vlastní oči.

Mým cílem je vytvářet fotografie, splňující kritéria Fine Art Photography. Přestože výběr techniky a technická kvalita snímků musí být na špičkové úrovni, pro mě je možná ještě důležitější otisknout do obrazů kousek sebe. Nechat diváka na chvíli nahlédnout do mé duše. Nechat působit moje vnímání světa, ale zároveň nenabízet konečnou interpretaci obrazového sdělení. Věřím, že si každý v mých obrazech může najít něco jedinečného.

Učil jsem se sám. V oboru fotografie nemám žádné oficiální vzdělání. Necítím se tím však omezen, právě naopak. Umožnilo mi to vydat se od začátku svou vlastní cestou. Kompozici jsem se naučil znalostí základních kompozičních pravidel a matematických vzorců, ale také studiem klasických i moderních malířských děl. Barvy a světlo v krajině jsem objevil v obrazech impresionistů, zejména Claude Moneta, krása české krajiny mě nadchla především v tvorbě zakladatele české novodobé krajinomalby, malíře Adolfa Kosárka.

Ze světových fotografů oceňuji například práce Sally Mann, Alexe Webba nebo Martina Paara. Na české scéně mě ovlivnila díla fotografů českého modernismu (1918-1945), nalézající pohled z ptačí nebo žabí perspektivy, diagonální kompozice, odvážné výřezy, objevování krásy zdánlivě neestetických motivů. Jména jako Jaroslav Rössler, Jaromír Funke, Josef Sudek.

Inspiraci k abstrakci jsem později našel v malbách českých malířů Václava Boštíka a Josefa Šímy, významné osobnosti evropského moderního malířství. Šíma měl blízko k surrealismu, zaměřoval se však více na symbolický rozměr obrazu, v pozdním období dospěl až ke světelným abstraktním malbám. Obrazy jako Krajina se stébly, Ledový odlesk nebo Rozostřená pole, se pro mou další tvorbu staly zásadní.

Od roku 2010 se vyjadřuji pomocí cyklů. Solitérní fotografie vytváří dojem náhody. Mnohem silněji na diváka působí série obrazů věnovaná jedinému tématu. Rozvíjí původní myšlenku v dalších variacích. Zároveň jako autor pracuji s námětem v delším časovém období, což je pro mě preferovaný způsob vyjadřování a následné komunikace s obecenstvem.

Při fotografování velmi často začínám previzualizací. Představuji si v duchu hotovou fotografii. Hodnotím scénu před objektivem fotoaparátu. Co do obrazu vložím, co vypustím, jestli bude lépe nechat vyniknout barvy nebo nechat vyznít pouze odstíny černé a bílé. Co bude hlavní motiv, jaká bude role světla a stínu, atd. Již při snímání je nutné zásadním způsobem ovlivnit výsledek. Volbou polohy fotoaparátu v prostoru určuji optimální kompozici. Výběrem techniky a správným nastavením všech důležitých parametrů snímání se pomalu blížím k cíli. Když jsem přesvědčen o tom, že jsem udělal pro fotografii maximum, stisknu spoušť.

Avšak snímek zachycený kamerou není konečný produkt. Post-processing je další důležitá část procesu vzniku obrazu, kdy se strojem zaznamenaná realita mění v autorské dílo. Abych naplnil své představy a vize, na fotografiích dále pracuji poté, co byl snímek zaznamenán přístrojem. Své obrazy tak naplňuji emocionálním obsahem, který jsem zažil na místě a v čase, kdy jsem pořídil každou jednotlivou fotografii.

Pro tyto účely dělám pro obrázek vše, co považuji za nezbytné. Na úrovni úprav obrazu pracuji s celkovým i lokálním jasem a kontrastem. A také s jednotlivými barvami podle vzpomínek na původní scénu. V některých projektech dokonce měním zobrazenou realitu klonováním určitých nevyhovujích partií obrazu.

Ale výtiskem z tiskárny pro mě práce nekončí. Za finální produkt považuji adjustovanou fotografii. V paspartě pro volné prohlížení portfolia, pro dekoraci interiérů pak zavěšenou na zdi – buď v rámu nebo jako fotoobraz. Pro tyto účely používám archivní materiály té nejvyšší kvality. Tisknu výhradně na papíry značky Hahnemühle, nejčastěji na Photo Rag Ultra Smooth 305. Pro konečnou adjustaci používám archivní paspartovací desky a rámy Nielsen.

Jsem členem fotografického sdružení Černá slunečnice.