Category Archives: Zase Básnička | Poem Again

Zas ta poezie | The poetry again

Jo. Po čase znovu básnička. Lezla ze mě jako z chlupatý deky, ale když už je na světě, tady ji máte. Klíčová slova jsou: ticho, jablko, ženská, had.
Asi už víte, o čem to bude…


 

Yeah. After some time a short poem again. It climbed out of me like a hairy blanket, but when it’s born, there you have it. Keywords: silence, apple, female, snake.
You probably already know what it will be about … 

I apologize to all the English-speaking readers: this time without translation 🙁

RÁJ

Na počátku všeho byl ráj,
ticho kolem, nikde ani noha.
Adam se však v ráji nudil,
tak pro sebe vymyslel si Boha.

Bůh mu stvořil na oplátku Evu,
krásnou ženskou nejen pro oko.
Eva našla pod jabloní hada,
had vymyslel jablko.

Nemotora Bůh jablko snědl,
okamžitě věděl, že to přehnal.
Had se dlouho nerozmýšlel,
jednoduše Boha z ráje vyhnal.

Nudíš se…
Chceš si mě vymyslet?
Mám se bát?

Michal Hejna, Praha,  prosinec 2014

Trocha poezie nikoho nezabije | A little poetry not kill anyone

Mám neodbytný pocit, že se z našeho života postupně vytrácí poezie. Tak tedy pro dnešek jedna krátká básnička. Klíčová slova: Jimi Hendrix, nebe, Vltava, racek, Avatar


 

I have a nagging feeling that our life is gradually disappearing poetry. So for today, one short poem. Keywords: Jimi Hendrix, sky, Vltava, gull, Avatar

I apologize to all the English-speaking readers: this time without translation 🙁

PRAŽSKÉ NEBE

Na vlnách pražského nebe slyším kytarové sólo Jimi Hendrixe,
smaragdové blesky pláčem unavených očí propichují noční oblohu.
Jako blázen křičím do tmy neodbytná slova o úzkosti ze srdce,
v modrošedém přítmí pozdně odpoledních lásek usínat již nemohu.

Na vlnách pražského nebe slyším třepot křídel racků od nábřeží Vltavy,
dnes všechno kolem pospíchá a běží naopak a neúprosně pozpátku.
K políbení múzy opět sbírám kdesi cestou poztrácené střípky odvahy,
skrze svého Avatara dívám se a přemítám, zda svět nedospěl k počátku.

Na vlnách pražského nebe slyším úpěnlivý klakson rychlé sanitky,
odváží mě navždy spoutaného povrchní a pokryteckou morálkou.
„Proč nejsi se mnou?“ V sále promítají film a někdo tahá za nitky,
jež ovládají moje zubožené svaly unavené věčnou samotou a zahálkou.

Na vlnách pražského nebe slyším… Tebe.

Michal Hejna, Praha,  leden 2015