Šest hodin v Drážďanech | Six hours in Dresden

 

contact sheet

Bohužel je to v poslední době se mnou tak, že pobývám čím dál méně času na místech, kde jsem poprvé. Dva dny streetu v Lisabonu a teď – šest hodin v Drážďanech…


I spend less time in the places where I’m first. Unfortunately. Two days in Lisbon and now – six hours in Dresden …

 

Během víkendového pobytu v Českém středohoří s fotoklubem Černá slunečnice, jsme se s Martinem na poslední chvíli rozhodli vyrazit na jeden den do nedalekých Drážďan. Nařídili jsme si budíky a šli spát.

V Drážďanech jsme fotografovali street – jak je naším zvykem v poslední době společného projektu pouliční fotografie s názvem Takoví jsme. Od jedenácti hodin dopoledních do pěti hodin odpoledne. Šest hodin ve městě, kde jsem předtím nikdy nebyl. Nebyl čas prozkoumat celé město. Soustředil jsem se proto na pár ulic kolem centra.

Mohu srovnávat. Praha a Drážďany. Němci na fotografa většinou vůbec nereagují. Žádná odmítavá gesta či skrývání tváře. Jako by to, že jsou fotografováni, byla ta nejpřirozenější věc na světě. Zároveň se mi zdálo, že obyvatelé Drážďan jsou mnohem odvážnější, co se týče extravagance a barevnosti oblečení.

Čtyři fotografie, které mi připomínají ona setkání.

Ty dívky se nesmějí mě. Pravděpodobně se radují z povedených nákupů v obchoďáku Primark.

Jedeme na výlet. Co tu chceš, divný chlapíku s divnou bedýnkou před obličejem?

Možná skladatel, dirigent nebo operní pěvec.

Seriózním dojmem působí důstojně oblečený postarší pán uvnitř kavárny. Sváteční atmosféru umocňuje červenožlutý tulipán ve váze. Ke stáří patří moudrost, klid a životní nadhled. Věci, které se dříve zdály důležité, postupem času naléhavost ztrácejí. Náznak polibku muže se ženou u stolku v pozadí je čistou fikcí.


During the weekend with the Black Sunflower photo club, we decided to go out for one day to Dresden. In the evening we ordered our alarm clocks and went to bed.

In Dresden we photographed in the streets. From eleven o’clock in the morning until five o’clock in the afternoon. Six hours in a city where I have never been before. There was no time to explore the whole city. So I concentrated only on a few streets around the center.

I can compare. Prague and Dresden. The Germans generally do not respond to the photographer at all. No rejection of gestures or hiding of the face. Like being photographed is the most natural thing in the world. At the same time, it seemed to me that the inhabitants of Dresden were far more courageous about the extravagance and color of their clothes.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Post Navigation