Trocha poezie nikoho nezabije | A little poetry not kill anyone

Mám neodbytný pocit, že se z našeho života postupně vytrácí poezie. Tak tedy pro dnešek jedna krátká básnička. Klíčová slova: Jimi Hendrix, nebe, Vltava, racek, Avatar


 

I have a nagging feeling that our life is gradually disappearing poetry. So for today, one short poem. Keywords: Jimi Hendrix, sky, Vltava, gull, Avatar

I apologize to all the English-speaking readers: this time without translation 🙁

PRAŽSKÉ NEBE

Na vlnách pražského nebe slyším kytarové sólo Jimi Hendrixe,
smaragdové blesky pláčem unavených očí propichují noční oblohu.
Jako blázen křičím do tmy neodbytná slova o úzkosti ze srdce,
v modrošedém přítmí pozdně odpoledních lásek usínat již nemohu.

Na vlnách pražského nebe slyším třepot křídel racků od nábřeží Vltavy,
dnes všechno kolem pospíchá a běží naopak a neúprosně pozpátku.
K políbení múzy opět sbírám kdesi cestou poztrácené střípky odvahy,
skrze svého Avatara dívám se a přemítám, zda svět nedospěl k počátku.

Na vlnách pražského nebe slyším úpěnlivý klakson rychlé sanitky,
odváží mě navždy spoutaného povrchní a pokryteckou morálkou.
„Proč nejsi se mnou?“ V sále promítají film a někdo tahá za nitky,
jež ovládají moje zubožené svaly unavené věčnou samotou a zahálkou.

Na vlnách pražského nebe slyším… Tebe.

Michal Hejna, Praha,  leden 2015

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Post Navigation