Odrazy mám rád | I like reflections

Jaromír Funke: Reflexy

Miluji odrazy a zrcadlení ve výlohách a oknech města. Dva světy. Prostor za sklem se prolíná s odrazem prostoru vnějšího. Tímto prolnutím vzniká nová skutečnost, která následně vytváří další vazby a asociace. Nalezené zátiší na první pohled nedává příliš možností fotografické tvorby. Uspořádání předmětů je předem dané, jedinou invencí fotografa je najít osobitou kompozici, propojit reálnou scénu se zrcadlenou, a vymezit jednotlivé objekty jako celek vůči rámu obrazu. Když ale za výlohou nebo před ní zachytím člověka, moje radost ze snímku je mnohonásobně větší.


I love mirroring the city streets in the windows. Two parallel worlds. The space behind the glass is intertwined with the reflection of outer space. The new reality creates additional links and associations. Still Life Found at first glance does not give much opportunity. The arrangement of objects is predetermined, the only invention of the author is to find a distinctive composition and link the real scene with mirrored. Define the position of each object as a whole to the picture frame. And if in the window or in front of me I catch a man, my enjoyment of the picture is much greater.

Výlohy jsem fotografoval již v roce 2011. V předmluvě ke stejnojmennému cyklu jsem si poznamenal:

Fotografování výloh zdaleka není ve fotografii novým tématem. Zejména v období české meziválečné avantgardy patřilo k jednomu z nově objevených postupů takzvané nové věcnosti, směřující až k surrealistickému pojetí vnímání světa. Již v roce 1929 představil Jaromír Funke cyklus fotografií výloh nazvaný Reflexy. Napadá mě ale otázka, kdo je v tomto případě vlastně autorem. Je to tvůrce aranžovaných předmětů, aranžér výlohy, nebo fotograf, který již přichází, dá se říci k hotovému, a pomocí představivosti a hledáčku fotoaparátu vytváří přímo na místě konečnou podobu fotografie? Tato otázka oklikou míří k dávnému sporu o to, jestli fotografie je či není uměním, zda není až příliš svázána svojí objektivitou s realitou a nakolik je tedy fotograf tvůrcem. Osobně si myslím, že při tomto způsobu fotografování nejde o pravdivou informaci o skutečném vzhledu fotografovaných předmětů. O ně jako takové ve výsledku vůbec nejde, slouží pouze a jen jako podklad a výchozí bod při prvotním zaujetí námětem. Propojení dvou světů oddělených sklem je ryze fotografickým záznamem skutečnosti před objektivem, autor zásadním způsobem ovlivňuje výsledek a vytváří skutečnost novou. Posunuje tak hranice viděného, které běžný divák při sledování reality většinou vůbec nevnímá.

Výlohy II, Pražské imprese | Prague impression

Dnes to po čtyřech letech vidím poněkud jinak. Vzrostl můj zájem o street fotografii, takže mě už nezajímají pouze výlohy plné neživých předmětů. Vyhledávám jejich spojení s odrazem kolemjdoucích, fotografuji z ulice dovnitř kaváren, restaurací a rychlých občerstvení, někdy nepozorovaně, jindy s interakcí zúčastněných. Postupně se opět začínám vracet k barvě:

Francouzská restaurace | French restaurant

Oranžový džíny | Orange jeans

V kavárně | In cafe


I photographed shop windows already in 2011. In the preface to the cycle of the same name I wrote:

Shooting shop windows is far from a new theme in photography. Especially during the Czech interwar avant-garde belonged to one of the newly discovered procedures so-called New Objectivity, pointing to the Surrealist concept of perceiving the world. Already in 1929 introduced Jaromír Funke series of photographs called Reflections. My question is: who is actually in this case the author? It is the creator of arranged objects, arranger, or photographer? This question goes to ancient dispute about whether photography is art or not, if it is not too tied to reality and whether the photographer is a creator. I personally think that in this way of making photos is not about the actual appearance of photographed objects. They serve only and only as a basis and starting point in the initial passion. Connecting two worlds separate by glass is purely photographic record of the reality. The author significantly affects the outcome and creates a new view.

Today, after four years, I see the topic somewhat differently. Given the interest in street photography, I’m no longer interested only in shop windows with inanimate objects. Searching for their connection with the reflection of passersby, I take pictures inwards cafes, restaurants and fast food. Sometimes silently, sometimes with interaction of involved persons.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Post Navigation